Úryvek z knihy Vzpomínky princezny Henutmire

2. kapitola

HENUTMIRE
Když se jeho oči smějí, je to, jakoby vyšlo samotné slunce. Je tak nádherný. A je jen můj!!!
Můj drahý Amenmesse.
Chválit tě budu navěky, štědrá Eset, že jsi ho ke mně přivedla darem a zajistila, že ho přijal i můj otec. Dokud budu naživu, chci tě zahrnovat dary, aby záplava tvých požehnání, které se na mne a na mého syna vylévají, neměla konce.
Když ho pozoruji při hře, jsem fascinovaná jeho důvtipem a vynalézavostí. Raduji se z jeho předností o to víc, že jsou mi důkazem jeho božské podstaty. Vyšel od tebe, Eset, a teď je mým. Je překrásný, když se raduje, a dokonce i tehdy, když se kvůli něčemu hněvá. 
Prožívala jsi něco takového i ty, když jsi pozorovala svého malého Hora při hrách?

Ve skupině dětí se zcela jasně projevuje jeho intelekt a touha vést ostatní. Naděje, že bude jednou mocným mužem, ve mně narůstá s každým dalším zážitkem. Nemám snad teď mnohem víc než Nefertari, která dosud nepočala Ramessovi dítě? Dobře vidím její kradmé pohledy, které věnuje mému synovi, když sedáváme s Ramessem v zahradě mezi olivovníky.
Ramesse má mého chlapce rád pro jeho krásu a bystrost, a čím víc mu projevuje svoji náklonnost, tím víc zraňuje svoji ženu, jakoby neviděl, co svým chováním vyvolává v jejím srdci. Jsem si jista, že si zamiloval mého syna kvůli poutu, které nás dva pojí. Čistá láska, která byla korunou našeho vztahu, mohla nerušeně kvést, nebýt nenadálého příjezdu té Chetitky.
„Není to úžasné, jak je zvídavý?“ obracím se na Nefertari poté, co Amenmesse požaduje po mém bratrovi odpověď na nějakou otázku.
Zcela zaujatá pozorováním chlapce i svého muže mi nejdřív neodpoví. Až po chvíli na mě roztržitě pohlédne. „Jistě, že je. Je to chytrý chlapec. Myslím, že z něho bude jednoho dne moudrý muž, který bude Egyptu velmi prospěšný.“
Usmívám se na ni sladce. „Jen se neboj, krásná Nefertari. Taky přijde tvůj čas a bohové ti dají syna.“ Na to ona nic nepoví. Jen se tiše omluví, zahalí si tvář do hedvábného šátku a odspěchá pryč ze zahrady. Jsou to slzy, co se jí leskne na tváři? V srdci se potměšile raduji z jejího zármutku. Konečně došlo i na ni! 
Je přece spravedlivé, že i ona pozná, jaké to je stát stranou. Přeji si, aby ji bohové dokonale připravili na život hlavní královské manželky. A k tomu je třeba naučit se přijímat s grácií a klidem i strašné zprávy. Jedině tak se může stát kvalitní a hodnotnou oporou svému muži, velkému faronovi.