Jak číst Bibli s malými dětmi?

Horkotěžko.

Ranní modlitbu zvládáme, protože už se do ní zapojuje starší, tříletá dcerka.  Oblíbená je modlitba Otčenáš především proto, že ji známe ve zpívané verzi. To je pro děti velmi chytlavé a snadno zapamatovatelné. Jakmile ale otevřu Bibli, abych začala číst, nejenže mi začnou záhadně mizet veškeré záložky a poznámky z Bible, ale v závěru mi tahá Bibli z rukou se slovy:"Teď budu číst já." Když jí Bibli půjčím, usadí se, dlouho listuje v Bibli až nakonec prstem ukáže na nějaký verš, významně na mě pohlédne a řekne:"A Bůh řekl."

Ideální je situace, když starší dcerka ráno ještě vyspává, zatímco půlroční miminko je vzhůru. To se dlouhé četbě z Bible nebrání, upírá na mě tázavě své velké oči a je spokojené, když mu v pravidelném rytmu střídám hračky. To je sice na škodu opravdovému soustředění, ale lepší něco než nic. Jednou jsem zažila zajímavou situaci, když jsem se v takové chvíli modlila, holčičky trochu zlobily a povykovaly a vtom mi Duch Svatý vnuknul modlitbu a prosbu za to, abych byla trpělivou a laskavou maminkou. Dětské ševelení náhle ustalo. Já otevřela oči a byla jsem přesvědčená, že děti musely zmizet, když je takový klid. Ale ony byly stále u mě a upřeně mě pozorovaly. A svým pohledem jakoby říkaly:"To je dobře mami, že se za to modlíš. Potřebujeme trpělivou a laskavou maminku." A neskutečné bylo, že tehdy 5ti měsíční dcerka mi svou mrňavou ručičku položila na moji ruku a moudře pokyvovala hlavičkou.

Pravidelné hloubkové studium Božího slova mi hodně chybí. Modlitba se dá praktikovat za chůze, při vaření, procházkách nebo když uspávám děti. Ale čas na četbu delšího úseku z Bible se hledá obtížně. Když děti večer usnou, začne  to vypadat slibně jen do té chvíle, než zjistíte, že vám už taky padá únavou hlava a soustředění je na bodu mrazu. Samozřejmě jsou dny, kdy máte víc energie, ale většinou vám prostě chybí. Někdy mi pomáhá prosit Pána Ježíše, aby mi tu energii dodal, abych se mohla do studia upřímně pohroužit.

Ale abych nezapomněla - jsou tu ještě dětské, ilustrované bible a dětské, křesťanské písničky, které pomáhají růst ve víře nejen dětem, ale i mně. Za to jsem vděčná. A tak mě hřeje pomyšlení, že péči o jejich duši nezanedbávám, a sebe taky duchovně povzbudím.

Bůh je lepší než čokoláda

Dvě malé děti, nedostatek spánku a téměř žádná energie. Už to stačí, aby se člověk cpal čokoládou ve vypjatých situacích - např. když brečí obě děti a řešíte, které dřív utěšit. Uff. Anebo když oblékáte děti na procházku ven. Miminko brečí protože v horizontální pozici netuší, co se bude dít, pro něj je to vždycky nuda a děsivé neznámo, pokud ho zrovna nechová máma. Takže začínáte rychle oblékat staršího potomka, spěcháte, takže to logicky vůbec nejde, do toho se dítě válí po zemi a sabotuje vaše snahy o převlečení. Vy se můžete vzteky pominout a dítě z toho má legraci a ohromně se baví. Vždyť je to přece hra! Poté, co celí zpocení připravíte děti na odchod z domu, zjistíte, že jste zralí na sprchu a úplnou změnu garderoby. Na to samo sebou není čas, řvoucí miminko v kočárku vyžaduje okamžité houpání a pohyb, poté utichne a usne.

Teď je ten pravý čas na čokoládu. Jenže tady nastává potíž. Jeden kousek nikdy nestačí. Jak sníte jeden, zjistíte, že musíte mít další. Nicméně svědomitě po každém kousku čokoládu zabalíte na znamení, že už "nebudete" až někdy zítra. Jenže omyl - postupně se k zabalené čokoládě vracíte, až zjistíte, že tam zbývá jen poslední řádek. Krátce uvažujete, zda nechat na další den, nakonec ale vyhodnotíte situaci jako skutečně velmi stresovou, takže zbytek mizí ve vás a obal od čokolády v odpadkovém koši.

Do toho perlí moje téměř tříletá dcera, která zavětří, když se k ní skláním, abych jí pomohla doobout botičky:"Cítím...cítím...čokoládu!" Naštěstí se nedožaduje zakázané pochutiny, protože vize procházky je silnější. Už běží ven ze dveří.

Pokud se scénář každý den opakuje stejně, spotřeba čokolád enormně roste. Situace začíná být neúnosná, když se jednou letmo zahlédnete v zrcadle. Zděsíte se tukového polštáře. A potom dostanete hloupý nápad vlézt si na váhu, abyste si ověřili, zda zrcadlo mluví pravdu. Hmm,váha je zřejmě rozbitá, ta čísla na ní jsou nesmyslně vysoká, bude třeba ji dát do opravy.

Najednou můj pohled spočine na Bibli, která leží na stole. No tedy, po tom všem nervování si konečně vzpomenu, že bych o sílu a energii měla prosit Všemohoucího. Docela ostuda u někoho, kdo žije s Kristem už pár let. Ale lepší pozdě než-li vůbec.

Na modlitbě je úžasné to, že po tom neztloustnete, nekazí se vám zuby a máte radosti ze života víc, než po pozření vagónu čokolád. A má to vedlejší účinek v tom, že se stáváte díky Boží milosti trpělivější a laskavější mámou. A to nemluvím o báječném pocitu, že jste zvítězili nad obsedantní potřebou cpát do sebe bez přestání něco sladkého.

Takže to v konečném důsledku ocení nejen vaše peněženka, děti a manžel, ale jistě se ze změny vašeho přístupu raduje i Bůh.

Oslice toho viděla víc...

A já se ptám, jestli to bylo důležité, že to právě oslice vezla Baláma na svém hřbetě. A jaký mělo význam, že se nechala 3x od Baláma bít.

V Bibli, Numeri 22, se píše o tom, jak si proroka Baláma "objednal" Balák kvůli zlořečení.

Zajímavé je, že Balám byl s Bohem "ve spojení", mluvil s ním a slyšel, co mu Bůh říká. Jak je tedy možné,že na oné osudné cestě nespatřil Hospodinoval posla, anděla, jak mu stojí v cestě s vytaseným mečem? Jak to, že obyčejná oslice anděla viděla a odmítla pokračovat v cestě, a tak zachránila život svému pánovi?

Já v tom mám jasno. Oslice byla ženského rodu :-) 

Ale dost humoru, já dost dobře nerozumím tomu, že ještě v noci Bůh Balámovi dovoluje vydat se na cestu s Balákovými služebníky a když se na cestu Balám vydá, Bůh ho rozhněvaně zastavuje. Proč? Co se od noci do rána událo s Balámem, že se Bohu znelíbila jeho cesta? Narazila jsem na mnoho výkladů, kde se praví, že Balám byl penězů chtivý a hnal se na cestu s tím, že si chtěl "nahrabat" a Izraeli zlořečit. Překročit tedy Boží příkaz. Jenže ! Jsou to jen domněnky, neboť Bible nic takového vysloveně nepíše. Podle Rašiho komentáře byl Balám příliš domýšlivý, než aby přiznal Balákovým poslům, že mu Bůh zakázal s nimi jít a proklít Izrael. Další skutečnost je, která je v Bibli jasně zapsaná, je ta, že Bůh Balámovi dovoluje sice jít, ale přikazuje mu mluvit jen to, co Bůh dovolí. Podle Ibn Ezry Bůh někdy nechá lidi dělat věci, které neschvaluje.

Když Hospodin odkrývá Balámovy oči a on vidí anděla stojícího na cestě s taseným mečem, padá na tvář a volá:"Zhřešil jsem. Nevěděl jsem, že ses mi postavil do cesty. Pokud se ti ta věc nelíbí, vrátím se domů."

Balám je tedy schopen pokání. Což je dobrá zpráva. To se Bohu jistě líbí. Pokud se ovšem Balám nepřetvařuje. Na druhou stranu je opravdu zarážející skutečnost, že Bůh Balámovi sděluje,že kdyby Baláma oslice nezastavila, Boží anděl by Baláma na místě zabil. To Balámu důležitost snižuje, zesměšňuje ho. Vždyť pouhá oslice, obyčejné zvíře smí vidět Božího anděla! a on slovutný prorok nemá o ničem ani potuchy...

Oslice dostala dar řeči, aby proroka napomenula. Účelem zázraku bylo ukázat, že dar řeči je stejně jako vše pod Boží kontrolou. A pokud se Bůh rozhodne "zařídit", aby Balám Izraeli žehnal, přestože chce zlořečit, z jeho úst poplyne požehnání. Nelze se vzpírat Boží vůli.

 

 

Stále je co objevovat

Čteme různé knihy a myslíme,že rozumíme tomu,co autor psaným zamýšlel. Čteme a píšeme recenze na internet a domníváme se,jak jsme sečtělí a "in". Živě diskutujeme s druhými podobně smýšlejícími lidmi a cítíme se důležití a všeznalí.

Jenže...

Otvírám Bibli jako každý den, čtu Žalm 78 a najednou mi dochází (někdy mám opravdu dlouhé vedení), že když je řeč o tvrdohlavém Izraeli, který slíbí, ale nedodrží, stále hřeší, přestože jasně viděl Boží zázraky, nějak podezřele mi to připomíná moji situaci.

Pokání, lítost a sliby, že od zítřka to bude všechno jinak. Jenže je to opravdu jinak? Jakoby ráno vstávala jiná osoba, než ta co s pláčem a slzami pokání uléhala. Nebyly to tedy potom slzy sebelítosti a ne skutečného pokání? Skutečné pokání totiž vždy přináší ovoce a přibližuje nás Kristu.

Přestože (cituji od verše 36) "klamali ho svými ústy, jazykem mu lhali, v svém srdci nestáli při něm, nezůstali věrní jeho smlouvě..." to takto čtu a rozumem to chápu a nechci to dělat, zřejmě to dělám. Jak si jinak vysvětlit, že se má osoba není schopná polepšit?

Zakopaný pes bude v tom, že neumím správně číst v Bibli. Málo prosím Ducha Svatého o zjevení pravd v Božím slově obsažených a i když porozumím, tak podle toho nežiji, nechovám se tak. Jsem jen posluchač, ne vykonavatel. Jak fatální :-(

Nadějí mi zůstává, (cituji od verše 52) "ale svůj lid vedl jako ovce, jako stádo je převedl pouští, vodil je bezpečně, strach mít nemuseli" (a verš 72) "pásl je s bezúhonným srdcem, rukou zkušenou je vodil".

Když nás vodí Bůh, nemusíme se ničeho bát. Dojdeme dobře do cíle, do nebe. Ale jen když ho budeme věrně následovat. Ježíš řekl:"Buďte dokonalí jako je dokonalý váš nebeský otec." Když se budeme podle toho řídit, jistě nic nezkazíme.

Přesah a jak ho můžeme vnímat

Význam slova přesah může být tento:

Rozměry dvou sestavovaných součástí nejsou nikdy stejné, rozdíl mezi nimi je buď vůle, nebo přesah. Mají-li se součásti po sobě pohybovat, např: hřídel zasunout do díry, musí mít hřídel menší průměr než díra. Tehdy říkáme, že mezi hřídelem a dírou je vůle. Mají-li se však tyto součásti spojit pevně, musí mít hřídel průměr větší než díra tomu říkáme že hřídel musí mít určitý přesah, jehož velikost určuje vlastnosti příslušného spoje. Podle velikosti vůle nebo přesahu se lícují spolu sestavované součásti různým způsobem. Způsob jejich spojení se označuje jako uložení.

Přesah může mít i duchovní rozměr. Přesahem můžeme myslet ten neviditelný a přece skutečný svět, který nás obklopuje. Do všeho zasahuje, ale nelze vysledovat, kde začíná a kde končí. Je ale nutné, aby tu byl. Přesahem tedy může být i naše víra, která překlenuje propast mezi fyzickým a duchovním světem. Potom je nasnadě, že tento pojem "přesah" nás nutí o "víře" přemýšlet jinak.

Myslím, že je dobré zbořit mýty, dogmata...

"Zapojme" mozek, hledejme skutečné ,čisté významy slov... Pozor na tolik zneužívané,často opakované termíny, u kterých už nikdo ani pořádně neví,co vlastně doopravdy znamenají.

Jaké nebezpečí to může způsobit právě u duchovních pojmů, asi nemusím ani zmiňovat. Vždyť mnohdy máme problém správně chápat, vnímat a umět vysvětlit pojmy jako "láska", "prozíravost", "bázeň"... A přitom správné pochopení je klíčové pro další nakládání s těmito slovy.

Už chápu Židy,proč nesmějí nazývat Boha jeho jménem,proč Boží jméno vyjadřují "opisem"....opravdu to má své opodstatnění... A když Bůh říká Mojžíši své jméno "Ehje ašer ehje" (jsem který jsem)není to snad popření všech dogmat a zaužívaných pojmenování? Vždyť sám Bůh nás provokuje,abychom používali rozum,který nám dal. Bůh chce abychom každý den znovu a znovu prosili o moudrost a vedení Duchem Svatým při poznávání Boha. Nikdy s tím nebudeme úplně hotovi,ale to je v pořádku. Nejde o to být se vším hotov, jde o to - jít po cestě, po té správné. Následovat Krista tak jasně a upřímně, jak jen jsme toho ze své podstaty schopni. A On nás ve své nekonečné lásce dovede do cíle.