SAMOTA JE NADĚJÍ A NADĚJE POČÁTKEM VŠEHO (rok 2001)

 

Sophii vytrhlo ze zamyšlení nečekané zasyčení doprovázené automatickým otevřením dveří. Trhla hlavou směrem k nim, a když uviděla Nahtana, zvědavě k němu upřela zrak. Už k němu necítila takový odpor a nepřátelství jako ze začátku. byl to přece on, díky komu teď dýchala a mohla "být" se svojí knihou.
Přesto všechno, co se Zemi dělo, on přece za nic nemohl.
Neušla jí naléhavost v jeho pohledu a svými smysly vycítila otázku, která visela ve vzduchu mezi nimi.
"Něco se stalo?" vstala.

 

Nathan hned nevěděl, zda přímo položit otázku, anebo jen chvíli kličkovat kolem. věděl ale, že Sophie je příliš inteligentní na to, aby se dala ošálit psychologickými hrami.
Přistoupil blíž a požádal ji taktně, aby si zase sedla. "Situace je vyhrocená a já musím jednat. Potřebuju znát vaše rozhodnutí." upřel na ni svůj zrak plný očekávání.

 

"Chcete dát povel k odletu?" zaševelily jí rty a Sophie pronesla suchým tónem,"jen se nezdržujte s mým názorem. Už jsem se smířila s myšlenkou, že už nikdy neuvidím Zemi. Koneckonců, dávno není taková, jaká má být."

 

Nathan nedokázal skrýt úlevu v hlase, když řekl,"Sohpie, ani nevíte jak jsem rád, že jste zaujala tento postoj. Už jsem se obával nejhoršího, ale vidím, že jste skutečně rozumná bytost."

 

Sophiiny oči se zdvihly k Nathanovým  a bez jediného ucuknutí se na něho zpříma upřely. "Jednal jste se mnou od počátku rovně...a potom.." její zrak bezděky zabloudil k místu, kde ležela kniha,"uchránil jste pro mě to nejcennější a toho si vážím."

 

Nathan na to hned nic neřekl, ale v jeho očích bylo možné číst obdiv k jejímu charakteru. Už od prvního okamžiku, kdy ji spatřil mu bylo jasné, že tato žena je velmi zvláštní a oplývá ryzími vlastnostmi, které lze v současné době jen ztěží najít.
V rozhovoru s ní nemohl nikdy dopředu předpokládat její odpověď a to bylo právě to, co ho na ní uvádělo v úžas.

 

"Jen si nedokážu představit," pokračovala Sophie po chvíli," co tam budu celou tu dobu dělat."

 

Soustřeďujíc se na svůj monolog, Nathan nebyl schopen okamžitě zareagovat. Přesto se mu její úvaha hodila do kontextu.
"Můžete se zapojit do zkoumání jednotlivých vzorků ze země,které jsme za ta léta nasbírali a myslím, že pro nás budete zdrojem mnoha cenných informací. Proto bude mít váš pobyt na Marsu v každém případě smysl." osvětlil jí.

 

Sophie nad jeho slovy pokývala rozvážně hlavou a soudě podle jejího výrazu v ní jeho slova vzbudila malou naději.
-Snad se opravdu dokážu přizpůsobit jejich životu.- běželo jí hlavou a náhle získala takový příjemný pocit, který dosud ještě neměla. Byl v tom pocit sounáležitosti, ale i něčeho jiného. Něčeho, co nedokázala definovat dost jasně.
Něco neznámého.