SAMOTA JE NADĚJÍ A NADĚJE POČÁTKEM VŠEHO (rok 2001)


Sophie už dávno vstala z lůžka, protože její zdravotní stav se rychle lepšil a nekonečné polehávání ji ubíjelo. Na sobě měla stejný oděv jako všichni ostatní. Stříbřitou kombinézu s dlouhými rukávy a vysokým límcem.
Podvědomě cítila, že se začíná podřizovat okolí.¨
-Ne! To se přece nikdy nesmí stát! Na tom si zakládala po celou tu dobu tam venku... Jak jen jí to připadalo dávno, co seděla u starého stolu s psacím perem v ruce nad svojí "knihou". Celá věčnost uplynula od toho okamžiku.
Hlavou jí běželo, že nesmí dopustit, aby zapomněla na svoji minulost, na skutečný život.

Zpod polštáře vytáhla knihu s opotřebovanou vazbou a okamžik zírala na obal. Její oči se hypnoticky upíraly na zašlý titul a Sophie přemítala o všem, co jí tato kniha dala. Byla pravda, že kdyby nevěděla nic z toho, co kniha obsahovala, zřejmě by ani neměla nic proti Jednotné unii i celé nové civilizaci.
Nevěděla by totiž, že kdysi existovaly lesy, obrovské travnaté plochy, vysoké nedostižné hory s čistými horskými jezery a prameny, panenská příroda se vším co k ní patří.
Kniha skýtala veškeré podrobnosti o chráněných oblastech země, národních parcích, památkách, jednoduše všeho krásného a dokonalého, co kdy příroda stvořila.
Protože tato příručka obsahovala i věrné fotografie, Sophiina fantazie mohla být směřovaná jistým směrem. Tolik toužila spatřit ta krásná místa vyobrazená v knize.
Jak litovala, že se nenarodila dřív, aby mohla vidět to, co jí ukazovala kniha.
Její duši i srdce nedokázal uspokojit pouhý pohled na potištěný papír.
Toužila se dotknout svěžích,zelených lístků mladé břízy, koupat se v ranní rose vysoké trávy někde na horském palouku, upírat dychtivý zrak k horským masivům tyčícím se vysoko k nebi.
nedokázala popsat tu závist, kterou pociťovala k člověku, který napsal tuto knihu, pořídil fotografie dokazující jeho osobní účast u těchto přírodních, mistrovských děl.

Ona se ale narodila tady.
V době, kde je čerstvý svěží vzduch pohádkou pro malé děti a vykoupat se v horské tůni znamená dobrovolně spáchat sebevraždu.
Proč jen muselo všechno skončit takhle? Kde se stala chyba?
bylo snad možné něco napravit anebo byl osud modré planety už miliardy let předem zpečetěn?
Snad byl problém v myšlení lidí.
Ale jednali by jinak, kdyby dostali možnost volit znovu?

Sophie svírala v dlaních ještě stále zavřenou knihu. Ani ji nepotřebovala otevírat. její obsah znala nazpaměť. Její pouhá přítomnost ji naplňovala pocitem bezpečí a sounáležitosti. Pocitem, že jednou bude zase dobře, a když ne teď, alespoň ve snu uvidí tu krásnou zalesněnou krajinu. Možná už dnes v noci. Možná v dalším životním úseku.