SAMOTA JE NADĚJÍ A NADĚJE POČÁTKEM VŠEHO (rok 2001)


"Je dobře, že už zítra odlétáme. Vadí mi ten pohled na věčný led všude kolem," bručela Dismay nad šálkem horké tekutiny, chutí zhruba odpovídající kávě.
"Dřív to takové nebývalo," pokynula Coguet hlavou k obrovské obrazovce neustále snímající povrch Země,"všude byla zeleň, stromy, moře, řeky, města, vesnice.."
"Ale," usrkla Dismay opatrně nápoje, aby se nepopálila,"tak my jsme se narodili ve špatné době. Zaskoč si za Pierrem, ten je taky posedlý těmi nudnými, starými časy. Můžete se nechat teleportovat třeba do roku 1990 před Jednotnou Unií. Páni, tam musela být příšerná nuda. Jsem ráda, že žiju tady. Rok 2500 je pro mě jako stvořený." Pochvalovala si.
"Nechápu, že naši předkové mohli být tak nezodpovědní a dopustit se takové škody," přejížděla Coguet zamyšleně ukazováčkem po okraji umělohmotné nádoby. "Narodit se v té době, dělala bych všechno pro to, aby se příroda ctila a chránila."
Dismay se nad jejími moudrými slovy ušklíbla. "Ty jsi fakt divná. Jenom doufám, že až projdu poslední učební transformací, nebudu jako ty..."
"Je správné pojímat celé dějiny lidstva do svého života...."ozvalo se nečekaně nad nimi,"jenom tak si uvědomíme jakých chyb se dopouštíme a už je nebudeme opakovat. Vždyť, kde je psáno, že budeme na Marsu věčně? Jestli je náš přístup k planetě špatný, historie se bude opakovat a za pár staletí budeme z Marsu utíkat na jinou planetu..."
Starší žena, asi čtyřicátnice, jim pokynula na pozdrav. "Dismay, kdy jen konečně dospěješ, děvče!"
Coguet se otočila vzhůru směrem k nově příchozí:"Jsem ráda, že tě vidím, Lewd, potřebuju s tebou probrat některé vzorky z laboratoře. Narážím neustále na ten stejný problém a nehnu se kvůli tomu z místa. Máš čas?"
"Samozřejmě. Můžu si k vám přisednout?" Stála světlovasá žena stála nade nimi s umělohmotnou nádobou s jídlem.
Coguet s úsměvem ukázala na prázdnou židli naproti Dismay, která se nepříjemně ušklíbla. Neměla Lewd ráda pro její rozumnost a moudrost, kterou oplývala, a pro kterou si jí celá posádka tady na základně vážila.
Dismay byla rebelka a vše co se týkalo starých časů ji nudilo.
Okamžik u stolu zavládlo ticho, které přerušila až Lewd,"slyšela jsem, že jste zachránili nějakou dívku, co s ní je?"
V Coguetiných očích se zableskl zájem,"ano, Sophie. Je to úžasná bytost. Žila tam venku až dosud. Když se probrala z bezvědomí, nebyla jsem u ní, ale Nathan s ní mluvil..."
"Ráda bych ji poznala." pokývala Lewd přemýšlivě hlavou,"myslím,že nám může být v lecčems prospěšná. Jestli žila celý svůj život nechráněná od okolních vlivů, tak.."
"...se divím, že ještě dýchá," skočila jí do řeči drze Dismay a vstala od stolu,"už radši půjdu, tohle není nic pro mě."
Obě ženy jí věnovaly chápavý pohled.
Když jim horkokrevná Dismay zmizela z dohledu, pokračovaly obě ženy v rozhovoru.
"Nathan na ni přišel při jedné ze svých obvyklých pochůzek. Byl si jist naprostou absencí člověka v těch místech, a tak byl šokován, když se s ní asi před týdnem setkal. Nepodařilo se mu ji přesvědčit k dobrovolnému odchodu, nicméně nečekaný sled událostí všechno vyřešil a my ji museli transportovat na základnu," pokračovala Coguet zaníceně a Lewd nad jejími slovy mírně pokývala hlavou,"nedokážu vysvětlit, jak je možné, že ta dívka přežívala naprosto sama bez pomoci...tam venku."
"Provedla jsem důkladné vyšetření, udělala testy, ale podle všeho je naprosto v pořádku, jen když ji dovezli, byla silně podchlazená," pokračovala dál Coguet a prsty zlehka přejížděla po bradě, což pro ni bylo typické kdykoliv nad něčím přemýšlela.
"Jak se teď cítí?" vyzvídala dál Lewd a usrkla nápoje.
"Je nepřátelská vůči okolí. Když se probouzela, měla stráž Uncanny a podle toho, co mi popsala, se nechovala zrovna vlídně a vděčně. Je nepřátelská vůči Jednotné Unii...Jediný, s kým ztratila slovo, byl Nathan."
"no," uculila se Lewd,"ani se jí nedivím. Zdá se, že Sophie má dobrý vkus. Nathan je nejhezčí chlap tady na základně."
"A taky s nejvyšší funkcí," doplnila ji Coguet a bezděky si vzpomněla na nepovedenou schůzku s ním před lety.
Napadlo ji, co asi Sophie svým chováním sleduje. Možná nic, koneckonců Nathan je jediný člověk, se kterým navázala kontakt nejdříve ze všech. Potom je pochopitelný její kladný vztah k jeho osobě.