Mojžíš s Áronem přicházejí k faraonovi žádat o propuštění svého lidu (7)

Ozývá se řinčení zbraní jako při souboji a žirafka supí a heká: A tumáš! Tumáš! Na Mojžíše sahat nebudeš, ty faraone jeden!

Růža: Copak to je? Snad nějaká bitva? (zvědavě a se zájmem v hlase)

Rafa: Ahoj, teto Růžo! Koukej na ten meč! Ten je, co?

Růža: (jemně a mateřsky) Ale vždyť je jen papírový, Rafo.

Rafa: To je jenom jako. Ale já ho mám jako doopravdický, víš? To bys koukala, jak bych bránila Mojžíše před tím zlým pánem faraonem!

Růža: Ale proč? Faraon ho nechtěl zabít.

Rafa: (o překot a dychtivě) Ale kdyby přece chtěl, tak jsem tu já! (důležitě)

Růža: Jsou i jiné cesty, jak řešit problém, Rafo. A boj není zrovna ten správný způsob, nemyslíš? Můžeš při tom někoho zranit či dokonce zabít! A to bys chtěla?!

Rafa: Nechtěla. (zkroušeně)

Růža: To je dobře. A za to, že jsi tak rozumná, ti teď povím, jak faraon odpověděl Mojžíšovi a jeho bratru Áronovi na jejich prosbu.

Rafa: Já si na to vzpomínám! Chtěli, aby jim faraon dovolil odejít na poušť, viď? Pamatuju si to dobře, teto Růžo?

Růža: Moc dobře. Bylo to tak, jak říkáš. A co myslíš, že faraon udělal?

Rafa: Já si myslím… (chviličku se odmlčí) Že se mu to moc nelíbilo.

Růža: (pousměje se) Faraon se především velice divil jejich odvaze, že si troufli předstoupit před něho a odvažovali se mu tvrdit, že mají svého Boha. Proto řekl: „Kdo je váš Bůh, že bych ho měl poslechnout? Já ho neznám a jeho lidi nepustím.“

Rafa: Jakpak to, že neznal našeho Boha? Já myslela, že ho zná každý!

Růža: Egypťané neznali živého Boha, měli jen ty své sochy. A sám faraon si o sobě myslel, že je bůh, a proto nechápal, proč by se měl klanět jinému bohu.

Rafa: (směje se) Ten byl ale hloupý a domýšlivý! Víš, koho mi připomíná?

Růža: To netuším.

Rafa: Agátu. To je moje kamarádka, žirafka od nás z domova. A ona si taky o sobě myslí, že je ze všech nejchytřejší.

Růža: A proč myslíš, že není?

Rafa: No proč… Ona vůbec nezná Mojžíše! A… a …(koktá) ani toho mocného Boha, co se o nás stará. Tak jakpak by mohla být nejchytřejší, když to neví?

Růža: Možná proto, že jí to ještě nikdo neřekl. A proto je moc dobře, že jsi tam ty a můžeš jí to všechno hezky vysvětlit.

Rafa: To můžu.

         Ale ještě mi pověz, co faraonovi odpověděl Mojžíš! Vysvětlil mu, kdo je náš Bůh?

Růža: Mojžíš s Áronem faraonovi řekli: „Náš Bůh nám to přikázal. Nech jeho lid odejít na tři dny na poušť, ať může přinést oběti svému Bohu.“

Tu se faraon velice rozzuřil a řekl: „Vy dva odvádíte lidi svými řečmi od práce. Jděte pracovat!“ A nechal je vyhnat ze svého paláce.

Rafa: (spokojeně) Ale neublížil jim. To je dobře.

Růža: Stalo se něco horšího. Faraon si nechal zavolat egyptské otrokáře a řekl jim toto: „Ať Izraelci pracují ještě víc než předtím. Nedávejte jim slámu, kterou plní cihly. Ať si slámu hledají sami. Ale pozor – musí vyrobit stejné množství cihel jako dříve.“

Rafa: Copak to bylo za cihly? Ze slámy?

Růža: Ano. Izraelci je vyráběli tak, že splácali hlínu se slámou do tvaru cihel. Potom je nechali vyschnout na slunci.

Rafa: A stihli to? Byl faraon spokojený?

Růža: V tom byla právě ta potíž, žirafko. Vůbec to nestačili vyrábět. Už dříve byla ta práce namáhavá a teď, když si ještě museli slámu shánět sami, se to nedalo zvládat.

Nemohli si ani na okamžik odpočinout! Bylo to pro ně velice těžké …

Rafa: To si neumím představit! Já pracovat nemusím.

Růža: Protože jsi ještě malá, ale až vyrosteš, budeš také muset pracovat. Ale pravda, asi ne tolik jako Izraelci.

Rafa: Pomohl jim Bůh? Jak to bylo dál?

Růža: Byli už tak unavení a zoufalí, že vyslali své izraelské vůdce k faraonovi. Přišli k němu s pláčem a ptali se ho, proč je na ně tak tvrdý?

Rafa: Plakali před ním? Tak teď už byl na ně určitě hodnější, viď že byl, teto Růžo? (žadoní)

Růža: Nic takového, Rafičko. Faraon měl zlé srdce, protože jim řekl: „Jste líní, v tom to je! Jen proto chcete, abych vás nechal odejít do pouště a dovolil vám uctívat vašeho Boha. Ihned se vraťte do práce a musíte vyrobit tolik cihel, co dříve!

Rafa: (ublíženě; prožívá křivdu, která se děje na Izraelitech) On byl tak zlý! Já ho vůbec nemám ráda!

Růža: Izraelci také neměli. To víš, že z toho byli celí smutní. A když se vraceli od faraona, potkali Mojžíše s Áronem, a jak byli nazlobení, tak se do nich pustili: „To kvůli vám nás teď faraon nenávidí! To vy za všechno můžete!“

Rafa: Chudáček Mojžíš! To se musel moc trápit, když mu tohle řekli! (soucitně)

Růža: Bylo mu z toho hodně úzko. Ale přesto věděl, že ho poslal Bůh! Nerozuměl tomu, proč se věci nevyvíjí, jak si představoval… Proč Bůh svůj lid nevysvobozuje? A proto se ho na to zeptal.

Rafa: Tak to jsem zvědavá, co mu na to Bůh řekl!

Růža: To ti povím příště, žirafko.