Mojžíš s Áronem předstoupí před svůj lid (6)

Ozývají se rány, jako když někdo bouchá sešitem o stůl. Do toho je slyšet žirafu, jak si mumlá pro sebe: „Jsi zlobivá! Podívej se, jak jsi neposlušná! Koukej se polepšit!“

 

Růža: Co se to tady děje? Proč je tady taková spoušť? Co se tu stalo?

Rafa: Stalo se… stalo… (rozpačitě, ale jaksepatří nakvašeně), že na mě paní vychovatelka křičela!

Růža: (starostlivě) Křičela? A bylo to zlé? Proč se na tebe vlastně hněvala?

Rafa: (ublíženě) Bylo… a plakala jsem…. (po chvíli) Ale víš, ona měla asi pravdu. Já jsem zlobila, protože jsem si nechtěla vyčistit zoubky a jít do postýlky s ostatními.

Růža: Chtěla sis hrát, viď?

Rafa: Ba jo, to jsem chtěla. (zkroušeně)

Růža: (povzdechne si) Ach, moje milá Rafičko, také se jednou dočkáš domova, kde tě budou mít rádi.

Rafa: Jenže to není jisté, víš? (dychtivě vyhrkne)

Až já budu velká, tak budu hodně pracovat, abych mohla bydlet v nějakém hezkém domě. A pak budu mít taky takový domov pro malé žirafky, co nemají rodiče…, ale budu na ně moc hodná, víš? Já bych chtěla být jako jejich maminka.

Růža: To je od tebe moc hezké, Rafo. Vidím, že máš dobré srdíčko.

Rafa: (radostně) Myslíš, že mám? A vidí to i Pán Bůh?

Růža: (směje se) To víš, že ano. On vidí všechno…

Rafa: No jo, všecko všecičko. Koukal i na Mojžíše, když říkal svému lidu, co zažil u toho hořícího keře?

Růža: Nezapomeň, že Mojžíš nemluvil sám ke svému lidu, ale místo něho promlouval jeho bratr Áron.

Rafa: Aha. Tak to měl docela lehké…Teď už ten úkol nebyl tak těžký jako na začátku.

         Ale jestlipak mu to Áron uvěřil, anebo byl taky tak paličatý jako Mojžíš?

Růža: Áron byl docela jiné povahy než Mojžíš, všechno mu uvěřil. A tak jim nic nebránilo v tom, aby se setkali s radou starších, což byli vůdci lidu.

Rafa: Rada starších? Co to znamená?

Růža: V radě starších byli nejstarší muži židovských rodin, víš Rafo? Znali Árona, protože s nimi žil, a znali i Mojžíše – věděli, jak byl vychován v paláci u faraona. Také dobře věděli, jak se za ně chtěl postavit, a proto musel utéct do pouště.

Rafa: Tak to ho určitě hezky přivítali, viď? Byl pro ně teď hrdina!

Růža: Jestli je hezky přivítali – to nevím. Ale vím jedno – když jim Áron všechno vyprávěl – tedy ty události s hořícím keřem, a když jim Mojžíš ukázal ten zázrak s holí a s nemocnou rukou, tak jim uvěřili.

Rafa: (zatleská) Uvěřili jim! Tak to je moc dobře! Já se bála, že budou tak paličatí jako Mojžíš a že to špatně skončí!

Růža: Prozatím to dopadlo dobře, protože Židé pochopili, že na ně Bůh nezapomněl a že v Mojžíšovi mají zachránce.

To, co se dozvěděli od Mojžíše, jim dalo naději a oni se teď mohli klanět Bohu a děkovat mu.

Rafa: Oni mysleli, že na ně Bůh zapomněl? Proč si to mysleli, teto Růžo?

Růža: No přece protože se jim vedlo špatně – faraon je totiž zotročoval.

Rafa: A proč je Bůh vlastně nevysvobodil dřív?

Růža: Ale žirafko, kdyby je Bůh zachránil hned, tak by to pro židovský národ nebylo dobré. Za ta dlouhá léta totiž pozapomněli na svého Boha a začali uctívat bohy egyptské. To se ale pravému Bohu vůbec nelíbilo, a to se ví, že je chtěl přivést zpět na správnou cestu – tedy aby uctívali Jeho.

A proto čekal na chvíli, kdy lidé v tom největším trápení a soužení začnou volat po pravém Bohu. Tehdy začal připravovat plán, jak je vysvobodit. A v tomto plánu počítal právě s Mojžíšem.

Rafa: A jací byli ti bohové Egypťanů? Byli taky tak mocní jako náš Bůh?

Růža: Byli různí – Egypťané uctívali boha slunce, stavěli sochy zvířat a těm se klaněli.

Rafa: Klaněli se sochám? Ti byli ale hloupí! Socha přece nemluví…(posmívá se)

Růža: Vidím, že jsi chytrá hlavička. Ale Egypťané věřili tomu, že socha jim splní jejich přání.

           No a teď si představ, že dokonce sám faraon se považoval za boha.

Rafa: A jéje, to je ten zlý faraon, co chtěl ublížit Mojžíšovi!

Růža: I kdepak, ten faraon, co chtěl zabít Mojžíše, už nežil. Na trůnu teď seděl jiný faraon, mnohem mocnější než ten předchozí. A za tím teď přišel Mojžíš s Áronem, aby mu řekli toto: „Bůh ti vzkazuje, abys Izraelcům dovolit odejít na poušť, aby mu mohli přinést oběti a uspořádat slavnost na Jeho počest.“

Rafa: Tetičko, já jsem teď dočista zmatená… Jací Izraelci, o kom to mluvíš?

Růža: Izraelci jsou přece židovský národ, žirafko.

Rafa: Aha… To je zajímavé, že mají tolik jmen… Já jsem třeba jen žirafka….

         A dovolil jim to faraon? Neublížil jim, když byl tak zlý?

Růža: To se dozvíš příště.