Jak to dopadlo s klukem, který zlobil (15)

Ozývá se štěkot psa a křik malého chlapce.

Rafa: (rozrušeně) Koukni se!! On ho kousne! Teto, teto! Pojď se honem podívat!

Růža: Co je to za křik? Co se tam děje!

Rafa: Ten pes ho skoro kousnul, kdyby ho ten táta nezachránil! (vzrušeně vypráví)

Růža: To je jako ten příběh, který jsem ti vyprávěla minule. Pamatuješ, Rafo?

Rafa:  Pamatuju si  toho zlého kluka, který bil psa. A taky toho hodného tátu, který se nechal pokousat od psa.

Růža: To si pamatuješ moc dobře. Ale to není všechno. Když ten kluk uviděl tátu, jak mu teče krev z ruky, tak začal brečet.

Rafa: Proč brečel?

Růža: On brečel, protože mu bylo líto táty, který musel vydržet tu velikou bolest.

Rafa: Zlý kluk (bručí) Ať si brečí!!!!

Růža: Já myslím, že už nebyl tak zlý. Teď viděl, co způsobil, když zlobil toho psa. Viděl, že je místo něho pokousaný někdo jiný.

A nejen tak někdo – jeho vlastní táta, kterého měl ten kluk určitě rád!

Rafa: A jak to dopadlo, teto?

Růža: Museli jet do nemocnice, kde mu píchli injekci proti tetanu – aby do rány nedostal otravu, víš?

A ten malý kluk seděl celou dobu vedle táty a byl na něho moc hrdý.

Rafa: Proč hrdý??

Růža: Hrdý proto, že má tak hodného a silného tátu, který ho vždycky ochrání.

Rafa: A mě chrání Bůh ! Můj táta je Bůh! To se mám, heč! (chlubí se)

Teto, víš co jsem udělala?

Růža: Povídej.

Rafa: Já jsem to všecko řekla Vincencovi i Agátě! O tom, že máme tátu v nebi a že je to velký Bůh. A že nás má rád!

Růža: Ti určitě koukali, viď Rafo?

Rafa: Koukali na mě a říkali, že by radši chtěli živého tátu. Opravdického, víš teto?

Já jim říkala, že je lepší mít tátu v nebi. Ale oni ne…

Růža: A o Ježíši jsi jim pověděla taky?

Rafa: To jsem jim taky řekla! A taky o tom hasiči a o tom psovi a klukovi… ale Agáta tomu nerozuměla.

Růža: Asi proto, že jsem ti povídala o tátovi a synovi… Ona by asi chtěla slyšet o někom, kdo je jí bližší, že?

Rafa: (dychtivě) Ano! To by chtěla!

Růža: Tak víš, co Rafo? Já ti teď povím příhodu, která se stala jedné malé lišce. A která by se mohla dost dobře přihodit i tvé kamarádce Agátě.

Rafa: Tak to jsem zvědavá, co se té lišce stane!

Růža: Je to docela obyčejná liška, která chodí do domova stejně jako ty.

Rafa: A jak se jmenuje ta liška?

Růža: Je to liška Eliška. A je to neposlušná liška, která má nepořádek ve svých věcech. Ani si neumí hezky hrát s ostatními. Vždycky všechny hračky rozhází.

Rafa: To se na nás paní vychovatelka vždycky moc zlobí, když děláme nepořádek. (povzdychne si) To já znám.

Růža: Jenže ona je Eliška navíc zlomyslná, a tak se jednou stane, že při hře utrhne panence hlavu.

Rafa: Jémine! Utrhne!

Růža: A co si myslíš, že se stane, když se to paní vychovatelka dozví.

Rafa: Já myslím, že Eliška dostane pořádný výprask!

Růža: Paní vychovatelka to nemůže nechat být. Ostatní viděli, jak Eliška utrhla panence hlavu a kdyby za to nebylo potrestána, tak by si potom každý dělal, co by mu napadlo! A tak to nejde.

Rafa: Tak to nejde! (rychle souhlasí a zvědavě se ptá) A dostane ta Eliška výprask?!

Růža: Eliška si přede všemi vyslechne trest – musí panenku opravit. A protože se to stane přede všemi, moc se potom stydí. Paní vychovatelku má totiž moc ráda a teď si od ní musí vyslechnout pokárání.

Rafa: Dobře jí tak! Nemá ničit hračky!!

Růža: Ale, ale, ty jsi nějaká rozčilená! To ti není Elišky ani trochu líto?

Rafa: Není a není! Taková zlá liška, co rozbíjí panenky! Že jí není hanba!

Růža: Já myslím, že Eliška je teď moc smutná. Ostatní zvířátka jsou na ni nazlobená, že jim rozbila hračku. A sama Eliška neví, jak hračku opravit. A jak tak sedí sama na zahradě,  najednou vidí, že k ní přichází paní vychovatelka.

Rafa: A teď dostane výprask!! Dostane nebo ne, teto?

Růža: Na to, jak to s liškou dopadne, si budeš muset počkat do příště. Dnes už ti to neprozradím.

Rafa: (povzdechne si) Už aby bylo příště…