Jak to bylo s liškou Eliškou a rozbitou panenkou (16)

Rafa: (povídá si sama pro sebe) Ty lišky jsou protivné… S tou Eliškou bych se teda nekamarádila. Trhat panenkám hlavy, fuj!

Růža: Co si to tu bručíš pod fousy?

Rafa: Ahoj, teto! Už tu na tebe čekám! Povíš mi, jak to bylo dál s tou liškou Eliškou?

Růža: To víš, že povím. Proto jsem také přišla…

Pamatuješ, jak Eliška rozbila panenku?

Rafa: To se ví, že pamatuju!

Růža: A jak tak sedí Eliška na zahradě a drží rozbitou panenku, začne plakat.

Rafa: Tak, tak! Jen ať brečí!

Růža: A to tě ani nezajímá, proč je tak smutná?

Rafa: Já vím proč! Pláče, protože si nemá s čím hrát a že se s ní ostatní nebaví!

Růža: To se mýlíš, Rafo. Ona pláče, protože pochopila, co udělala. Že rozbila něco, s čím si zvířátka ráda hrála. A že zklamala paní vychovatelku. A také se bojí trestu, který přijde, když panenku neopraví!

Rafa: Bojí se… Hm, to já bych se taky bála výprasku! Co teď bude dělat, teto?!

Růža: To neví, a proto pláče. A najednou vidí paní vychovatelku, jak k ní kráčí a drží něco v ruce.

Eliška se poleká, neví, co se bude dít. Ale tu uvidí, co má v ruce. Jehlu a nit.

Rafa: Na co to má?

Růža: To Eliška také neví a řekne paní vychovatelce, že moc zlobila a že si za tu rozbitou panenku zaslouží výprask. A že ji ani neumí opravit.

Rafa: Tak ona ta liška chce sama výprask! Podívejme se na ni – konečně se stydí!

Růža: A protože ji má paní vychovatelka ráda, tak se nad ní slituje a pomůže jí s opravou panenky. Přišije hlavu k tělíčku.

Rafa: Ona to udělá místo té lišky! Ta je ale hodná…

Růža: Přesně tak, Rafo. Ta paní vychovatelka dobře ví, že je Elišce líto, co udělala. A že už to podruhé neudělá, když vidí, co způsobila.

Rafa: A ty myslíš, teto, že se Eliška polepší a že už to příště neudělá?

Růža: To víš, že ano. Vždyť kdo by chtěl podruhé stát přede všemi a být potrestán? Ty snad ano, Rafo?

Rafa: Vůbec ne! Ani za nic! Moc bych se styděla…

Růža: A stejné to měla ta liška Eliška. Poděkovala paní vychovatelce za pomoc a před zvířátky přiznala, že panenku neopravila sama. A že už nebude nikdy rozbíjet hračky.

Rafa: (zatleská) Tak ona se opravdu polepšila! Já se těším, až to všechno řeknu Agátě.

Růža: Můžeš jí to všechno hezky vyprávět a říct, že jako ta paní vychovatelka vykonala trest za lišku, tak Pán Ježíš zemřel za Agátu.

Rafa: Fíha, no to až jí povím, tak to se jí bude určitě líbit! (radostně volá a zvedá se k odchodu)

Růža: Kam to běžíš, Rafo? (udiveně)

Rafa: Za Agátou! Všechno jí to povykládat!! Ahóóój!