Další egyptská rána v podobě komárů (11)

Ozývá se protivné bzučení komára.

Do toho se ozývá Rafino supění: „Jen počkej, až tě chytím. To budeš koukat.“

Ozve se rána, jako když někdo udeří botou o zeď. Plesk.

„Tááák, a teď tě mám.“ (spokojeně se směje, ale vzápětí zklamaně) „Zase mi uletěl…“

 

Růža: Co je to za rány? Proč tu pobíháš s tím pantoflíčkem, žirafko?

Rafa: Ááále, chci chytit komára, víš?

Růža: Nač to?

Rafa: Celou noc jsem kvůli jeho bzikání nemohla spinkat a navíc mě tuhle štípl… Koukni se, takový štípanec! A jak to lechtá! Jauvajs! (vykřikne)

Růža: Jen si ho neškrab, Rafičko. To bude potom ještě horší.

Rafa: (povzdychne si) No jo, asi máš pravdu. Teď je z toho pupínku velká bolístka.

Růža: Počkej, dám ti na to mast a zalepím náplastí, abys na to pořád nesahala.

Rafa: Hm. Ale když já si to asi budu stejně škrábat… (slabě)

Růža: (zvuk odlepování leukoplasti) Tak. A je to.

Rafa: Děkuju, teto Růžo.

Růža: Nemáš vůbec zač, žirafko. No ale to s tím komárem se hodí.

         Jestlipak víš proč!

Rafa: To tedy nevím.

Růža: Napovím ti – minule jsem ti povídala, že faraon byl zatvrzelý a nechtěl stále pustit Izraelity do pouště, tak na něho Bůh skrze Mojžíše seslal další pohromu.

Rafa: Další zvířátko.

Růža: Ano, ale hádej jaké!

Rafa: (po chvíli váhání) Papoušky?

Růža: Ale kdeže… papoušky… jak tě to napadlo?

Rafa: (zachichotá se) Napadlo no…Tobě by se nelíbilo mít spoustu papoušků? Těch mluvících? Jejdanánku, u nás v domově byl jeden a ten toho namluvil! (směje se) A já ho učila „dobrý den“ a „nashledanou“.

Ale moc mě neposlouchal… (zkroušeně)

Růža: Můžu ti jen říct, že papoušci to opravdu nebyli.

         Byli to komáři!

Rafa: Ajajaj! Ty já nemám ani trochu ráda!

Růža: Stalo se to tak, že Áron udeřil svou holí do země a z prachu, který se zvířil, se stali komáři. A brzy jich bylo po celé zemi tolik, že by je nikdo nespočítal.

Jen si představ, Rafičko, jak to tam muselo vypadat!

Rafa: Asi byli hodně poštípaní, že? Jen jestli měli dost masti…

Růža: Egypťané byli velice čistotní a komárů se štítili. Museli být tou záplavou komárů naprosto zděšení.

Rafa: A co na to ti kouzelníci pana faraona? Vyčarovali další komáry?

Růža: Teď to právě začalo být moc zajímavé, žirafko. Kouzelníkům se totiž tentokrát Mojžíše a Árona napodobit nepodařilo.

Rafa: Jakpak to? (podivuje se)

Růža: Stejně tak se podivovali i ti kouzelníci a říkali si mezi sebou: „To je práce silného Boha.“

Šli dokonce za samotným faraonem a řekli mu, že toto je práce skutečného Boha.

Rafa: A uvěřil jim to, anebo byl pořád tak paličatý?

Růža: Víš, tady je ta potíž – on už viděl, že Mojžíšův a Áronův Bůh je mocnější než ten jeho. Ale byl to faraon – vládce egyptské země. Byl velice hrdý a pyšný. A říkal si: „Proč bych měl já, vládce země, pokleknout před jejich Bohem, a dokonce ho poslouchat?“

Rafa: Jak to myslíš, teto Růžo?

Růža: Vysvětlím ti to na příkladě, Rafičko. U tebe v domově určitě máte někoho, kdo je pyšný a kdo má tvrdé, necitlivé srdíčko.

Rafa: To máme! (vyhrkne) Vincenc mě někdy dokonce uhodí, když neudělám, co chce. On si myslí, že může všem poroučet!

A když ho paní vychovatelka kárá, tak si z toho nic nedělá. A jen se směje.

Růža: A teď si představ, že Bůh ví o Vincencovi všechno – co dělá, mluví… A přesto s ním má velikou trpělivost – chce mu totiž ukázat, že to, co dělá, je špatné, a že se musí napravit.

Rafa: Já mu říkala o našem Bohu, teto Růžo! (spustí vychloubačně) Pověděla jsem mu, že by na nás neměl být tak zlý, že to Bůh všechno vidí a jednou mu to pěkně spočítá!

Růža: Ale to není správné, že jsi to takhle řekla. Bůh přece vůbec není mstivý, on je spravedlivý!

A dobře ví, že někdo se nenapraví hned, ale že mu to trvá trochu déle.

Rafa: Jako panu faraonovi?

Růža: Přesně tak. Faraon byl krutý vladař a poddaní trpěli pod jeho tvrdou rukou, a přesto všechno s ním měl Bůh plán, jak ho zachránit!

Bůh miluje každého, žirafko. Má rád i Vincence.

Rafa: Proč ho má pán Bůh rád, když je zlý? Vždyť si to nezaslouží!

Růža: A ty si myslíš, že si to zasloužíš? Nene, je to jinak, milá Rafo. Nikdo z nás si Boží lásku nezaslouží – On nás miluje, protože nás chce milovat, ne protože bychom si to nějak zasloužili.

Bůh nám svoji lásku daruje.

Rafa: Tak teď už tedy rozumím tomu, proč Bůh měl rád i toho zlého faraona…

Růža: A protože ho měl rád, tak mu chtěl pomoci žít v pravdě. Bůh věděl, že faraon je velice neposlušný a tvrdý a nebude stačit jen tak ledajaká ukázka Boží moci. Rozhodl se mu proto zjevit svoji moc skrze tu záplavu žab a komárů…

Rafa: No jo…, ti komáři…Teto… (povzdychne si)

Růža: Copak, Rafo?

Rafa: Mě bolí ten štípanec a… a… vůbec je mi nějak smutno…

Růža: Ale ty přece víš, že můžeš jít za Bohem s tím, co tě trápí, a poprosit ho v modlitbě o pomoc a sílu.

Rafa: A Bůh nám pomůže, viď?

         Já nechápu, proč ti Egypťané věřili takovým malým bohům. To náš Bůh je o moc lepší a větší než ten jejich, viď, teto Růžo? A taky je moc hodný!

Růža: A jak je mocný a co dokáže, to se dozvíš příště! A teď už se pojďme pomodlit.