Bůh je lepší než čokoláda

Dvě malé děti, nedostatek spánku a téměř žádná energie. Už to stačí, aby se člověk cpal čokoládou ve vypjatých situacích - např. když brečí obě děti a řešíte, které dřív utěšit. Uff. Anebo když oblékáte děti na procházku ven. Miminko brečí protože v horizontální pozici netuší, co se bude dít, pro něj je to vždycky nuda a děsivé neznámo, pokud ho zrovna nechová máma. Takže začínáte rychle oblékat staršího potomka, spěcháte, takže to logicky vůbec nejde, do toho se dítě válí po zemi a sabotuje vaše snahy o převlečení. Vy se můžete vzteky pominout a dítě z toho má legraci a ohromně se baví. Vždyť je to přece hra! Poté, co celí zpocení připravíte děti na odchod z domu, zjistíte, že jste zralí na sprchu a úplnou změnu garderoby. Na to samo sebou není čas, řvoucí miminko v kočárku vyžaduje okamžité houpání a pohyb, poté utichne a usne.

Teď je ten pravý čas na čokoládu. Jenže tady nastává potíž. Jeden kousek nikdy nestačí. Jak sníte jeden, zjistíte, že musíte mít další. Nicméně svědomitě po každém kousku čokoládu zabalíte na znamení, že už "nebudete" až někdy zítra. Jenže omyl - postupně se k zabalené čokoládě vracíte, až zjistíte, že tam zbývá jen poslední řádek. Krátce uvažujete, zda nechat na další den, nakonec ale vyhodnotíte situaci jako skutečně velmi stresovou, takže zbytek mizí ve vás a obal od čokolády v odpadkovém koši.

Do toho perlí moje téměř tříletá dcera, která zavětří, když se k ní skláním, abych jí pomohla doobout botičky:"Cítím...cítím...čokoládu!" Naštěstí se nedožaduje zakázané pochutiny, protože vize procházky je silnější. Už běží ven ze dveří.

Pokud se scénář každý den opakuje stejně, spotřeba čokolád enormně roste. Situace začíná být neúnosná, když se jednou letmo zahlédnete v zrcadle. Zděsíte se tukového polštáře. A potom dostanete hloupý nápad vlézt si na váhu, abyste si ověřili, zda zrcadlo mluví pravdu. Hmm,váha je zřejmě rozbitá, ta čísla na ní jsou nesmyslně vysoká, bude třeba ji dát do opravy.

Najednou můj pohled spočine na Bibli, která leží na stole. No tedy, po tom všem nervování si konečně vzpomenu, že bych o sílu a energii měla prosit Všemohoucího. Docela ostuda u někoho, kdo žije s Kristem už pár let. Ale lepší pozdě než-li vůbec.

Na modlitbě je úžasné to, že po tom neztloustnete, nekazí se vám zuby a máte radosti ze života víc, než po pozření vagónu čokolád. A má to vedlejší účinek v tom, že se stáváte díky Boží milosti trpělivější a laskavější mámou. A to nemluvím o báječném pocitu, že jste zvítězili nad obsedantní potřebou cpát do sebe bez přestání něco sladkého.

Takže to v konečném důsledku ocení nejen vaše peněženka, děti a manžel, ale jistě se ze změny vašeho přístupu raduje i Bůh.

Stále je co objevovat

Čteme různé knihy a myslíme,že rozumíme tomu,co autor psaným zamýšlel. Čteme a píšeme recenze na internet a domníváme se,jak jsme sečtělí a "in". Živě diskutujeme s druhými podobně smýšlejícími lidmi a cítíme se důležití a všeznalí.

Jenže...

Otvírám Bibli jako každý den, čtu Žalm 78 a najednou mi dochází (někdy mám opravdu dlouhé vedení), že když je řeč o tvrdohlavém Izraeli, který slíbí, ale nedodrží, stále hřeší, přestože jasně viděl Boží zázraky, nějak podezřele mi to připomíná moji situaci.

Pokání, lítost a sliby, že od zítřka to bude všechno jinak. Jenže je to opravdu jinak? Jakoby ráno vstávala jiná osoba, než ta co s pláčem a slzami pokání uléhala. Nebyly to tedy potom slzy sebelítosti a ne skutečného pokání? Skutečné pokání totiž vždy přináší ovoce a přibližuje nás Kristu.

Přestože (cituji od verše 36) "klamali ho svými ústy, jazykem mu lhali, v svém srdci nestáli při něm, nezůstali věrní jeho smlouvě..." to takto čtu a rozumem to chápu a nechci to dělat, zřejmě to dělám. Jak si jinak vysvětlit, že se má osoba není schopná polepšit?

Zakopaný pes bude v tom, že neumím správně číst v Bibli. Málo prosím Ducha Svatého o zjevení pravd v Božím slově obsažených a i když porozumím, tak podle toho nežiji, nechovám se tak. Jsem jen posluchač, ne vykonavatel. Jak fatální :-(

Nadějí mi zůstává, (cituji od verše 52) "ale svůj lid vedl jako ovce, jako stádo je převedl pouští, vodil je bezpečně, strach mít nemuseli" (a verš 72) "pásl je s bezúhonným srdcem, rukou zkušenou je vodil".

Když nás vodí Bůh, nemusíme se ničeho bát. Dojdeme dobře do cíle, do nebe. Ale jen když ho budeme věrně následovat. Ježíš řekl:"Buďte dokonalí jako je dokonalý váš nebeský otec." Když se budeme podle toho řídit, jistě nic nezkazíme.

Přesah a jak ho můžeme vnímat

Význam slova přesah může být tento:

Rozměry dvou sestavovaných součástí nejsou nikdy stejné, rozdíl mezi nimi je buď vůle, nebo přesah. Mají-li se součásti po sobě pohybovat, např: hřídel zasunout do díry, musí mít hřídel menší průměr než díra. Tehdy říkáme, že mezi hřídelem a dírou je vůle. Mají-li se však tyto součásti spojit pevně, musí mít hřídel průměr větší než díra tomu říkáme že hřídel musí mít určitý přesah, jehož velikost určuje vlastnosti příslušného spoje. Podle velikosti vůle nebo přesahu se lícují spolu sestavované součásti různým způsobem. Způsob jejich spojení se označuje jako uložení.

Přesah může mít i duchovní rozměr. Přesahem můžeme myslet ten neviditelný a přece skutečný svět, který nás obklopuje. Do všeho zasahuje, ale nelze vysledovat, kde začíná a kde končí. Je ale nutné, aby tu byl. Přesahem tedy může být i naše víra, která překlenuje propast mezi fyzickým a duchovním světem. Potom je nasnadě, že tento pojem "přesah" nás nutí o "víře" přemýšlet jinak.

Myslím, že je dobré zbořit mýty, dogmata...

"Zapojme" mozek, hledejme skutečné ,čisté významy slov... Pozor na tolik zneužívané,často opakované termíny, u kterých už nikdo ani pořádně neví,co vlastně doopravdy znamenají.

Jaké nebezpečí to může způsobit právě u duchovních pojmů, asi nemusím ani zmiňovat. Vždyť mnohdy máme problém správně chápat, vnímat a umět vysvětlit pojmy jako "láska", "prozíravost", "bázeň"... A přitom správné pochopení je klíčové pro další nakládání s těmito slovy.

Už chápu Židy,proč nesmějí nazývat Boha jeho jménem,proč Boží jméno vyjadřují "opisem"....opravdu to má své opodstatnění... A když Bůh říká Mojžíši své jméno "Ehje ašer ehje" (jsem který jsem)není to snad popření všech dogmat a zaužívaných pojmenování? Vždyť sám Bůh nás provokuje,abychom používali rozum,který nám dal. Bůh chce abychom každý den znovu a znovu prosili o moudrost a vedení Duchem Svatým při poznávání Boha. Nikdy s tím nebudeme úplně hotovi,ale to je v pořádku. Nejde o to být se vším hotov, jde o to - jít po cestě, po té správné. Následovat Krista tak jasně a upřímně, jak jen jsme toho ze své podstaty schopni. A On nás ve své nekonečné lásce dovede do cíle.

Oslice toho viděla víc...

A já se ptám, jestli to bylo důležité, že to právě oslice vezla Baláma na svém hřbetě. A jaký mělo význam, že se nechala 3x od Baláma bít.

V Bibli, Numeri 22, se píše o tom, jak si proroka Baláma "objednal" Balák kvůli zlořečení.

Zajímavé je, že Balám byl s Bohem "ve spojení", mluvil s ním a slyšel, co mu Bůh říká. Jak je tedy možné,že na oné osudné cestě nespatřil Hospodinoval posla, anděla, jak mu stojí v cestě s vytaseným mečem? Jak to, že obyčejná oslice anděla viděla a odmítla pokračovat v cestě, a tak zachránila život svému pánovi?

Já v tom mám jasno. Oslice byla ženského rodu :-) 

Ale dost humoru, já dost dobře nerozumím tomu, že ještě v noci Bůh Balámovi dovoluje vydat se na cestu s Balákovými služebníky a když se na cestu Balám vydá, Bůh ho rozhněvaně zastavuje. Proč? Co se od noci do rána událo s Balámem, že se Bohu znelíbila jeho cesta? Narazila jsem na mnoho výkladů, kde se praví, že Balám byl penězů chtivý a hnal se na cestu s tím, že si chtěl "nahrabat" a Izraeli zlořečit. Překročit tedy Boží příkaz. Jenže ! Jsou to jen domněnky, neboť Bible nic takového vysloveně nepíše. Podle Rašiho komentáře byl Balám příliš domýšlivý, než aby přiznal Balákovým poslům, že mu Bůh zakázal s nimi jít a proklít Izrael. Další skutečnost je, která je v Bibli jasně zapsaná, je ta, že Bůh Balámovi dovoluje sice jít, ale přikazuje mu mluvit jen to, co Bůh dovolí. Podle Ibn Ezry Bůh někdy nechá lidi dělat věci, které neschvaluje.

Když Hospodin odkrývá Balámovy oči a on vidí anděla stojícího na cestě s taseným mečem, padá na tvář a volá:"Zhřešil jsem. Nevěděl jsem, že ses mi postavil do cesty. Pokud se ti ta věc nelíbí, vrátím se domů."

Balám je tedy schopen pokání. Což je dobrá zpráva. To se Bohu jistě líbí. Pokud se ovšem Balám nepřetvařuje. Na druhou stranu je opravdu zarážející skutečnost, že Bůh Balámovi sděluje,že kdyby Baláma oslice nezastavila, Boží anděl by Baláma na místě zabil. To Balámu důležitost snižuje, zesměšňuje ho. Vždyť pouhá oslice, obyčejné zvíře smí vidět Božího anděla! a on slovutný prorok nemá o ničem ani potuchy...

Oslice dostala dar řeči, aby proroka napomenula. Účelem zázraku bylo ukázat, že dar řeči je stejně jako vše pod Boží kontrolou. A pokud se Bůh rozhodne "zařídit", aby Balám Izraeli žehnal, přestože chce zlořečit, z jeho úst poplyne požehnání. Nelze se vzpírat Boží vůli.

 

 

Maminko,nezabíjej mě, chci žít.

Znám ženu, která se po celý život setkává s odmítnutím a neláskou. Všechno to začalo už když byla jako malé miminko u své matky v bříšku a její  matka se ji pokoušela "potratit". Je to kruté a ještě strašnější je to, že to matka své dceři řekla.

Teď mě napadá, kolik takových malých dětí takto prosilo v těle matky o svůj život. Kolik jich bylo donošeno , kolik jich zemřelo?

Myslím, že každé miminko v těle matky, ať už v jakémkoliv stádiu vývoje, má právo žít. Věřím, že kdybychom uměli pořídit záznam toho, co si dítě v břiše matky myslí, hodně by nás překvapilo, co všechno dítě v děloze prožívá a co ho ovlivňuje.

Dnes se hodně mluví o dětech, které byly zavražděny už v těle matky. Co ale životy lidí, kteří přežili a žijí s tím, že byly nechtěné a od počátku trpěly neláskou? Kdo se o ně zajímá? Vždyť nemohou žít naplněný život, protože i kdyby vedle sebe měli milujícího partnera (a to štěstí má málokdo) tak jeho lásku nedokážou přijmout, nedokážou se z ní radovat a "užít si ji". Jsou tak pomačkaní a poranění, že se skrývají . Mnozí jsou povrchní, lhostejní nebo krutí. Každý se s tím vyrovnává po svém a nemůžeme jim to mít za zlé.

Je pro ně naděje prorazit ten bludný kruh nelásky a utrpení a začít konečně žít? Je vůbec možné odpustit rodičům, kteří dítě nemilovali a tím ho deformovali?

Když hledáte odpověď  na poli psychologie, zjistíte do hloubky jak velký máte problém a dostanete depresi z toho, že jste ztraceni. Díky psychologii zjistíte všechny možné informace, jen ne způsob, jak své bolavé srdce uzdravit bez pomoci medikamentů.

Uzdravit bolavé srdce, zraňující minulost - dokonce tak vzdálenou, jako je to, co se nám stalo, když jsme byli ještě v těle naší matky, to dokáže Ježíš Kristus. Když k Němu přicházíme s prosbou o uzdravení, nevyžene nás ven. On umí obejmout tak jako nikdo. Jeho láska nezná mezí. Možná se neuzdravíte ze dne na den a možná ano. S každým člověkem jedná Ježíš úplně jinak. Respektuje totiž jedinečnost lidské bytosti. Nikdy nic nezlehčuje, ale ani vás nebude podporovat v sebelítosti. Na svém životě, utrpení, smrti a zmrtvýchvstání nám mnohé zjevil. Ne všechno chápeme, ale důležitá je ta snaha porozumět Mu a následovat Ho. Kdo Ho prosí o uzdravení, odpuštění a lásku, toho Ježíš neodmítne. Vždyť proto přišel na zem, aby přinesl osamělým a svázaným hříchem svobodu a věčný život. Na nás je to přijmout.