Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit

Potom ho ďábel odvedl vzhůru a v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa. "Dám ti všechnu moc a slávu těchto království." řekl mu ďábel, "neboť mi byla předána a mohu ji dát, komu chci. Když se mi pokloníš, bude to všechno tvoje."

Ježíš mu odpověděl: "Je psáno:"Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit."

Lukáš 4,5-8

Je zajímavé, že ďábel nejdřív pokouší hladového Ježíše proměnou kamení v chleba. Když neuspěje, slibuje mu veškerou moc a slávu světa a zdá se, že za to mnoho nechce. Vyžaduje uctívání a klanění. Z našeho lidského pohledu to nevypadá až tak strašně, ale z Božího pohledu je to obrovský hřích. Klanět se někomu či něčemu jinému než Bohu je modloslužba a Bohu se oškliví. A přece je celý Starý zákon plný modloslužby a nemůžu si nalhávat, že se jí někdy nedopouštím i já.

V mém případě je to honba za pocitem, že toužím být dokonalá matka a manželka. Vše uklizeno, navařeno, děti čisté a poslušné za všech okolností...Že je můj přístup špatný poznám podle toho, že jsem nervní a nepříjemná na své okolí, když nevypadá domácnost dle mých představ. Což se bohužel děje dost často, protože s dvěma malými dětmi to "celé nějak nezvládám". Ráno, když vstanu, je to ještě dobré. Pomodlíme se, zazpíváme jednu, dvě chvály, přečteme něco z Bible - to už začíná problém, protože mi do toho neustále vstupuje 3letá dcerka. V hlavě mám harmonogram, co se musí ten den stihnout. Už během následující hodiny je mi ale jasné, že se dostávám do skluzu a nestihnu ani polovinu věcí, které jsem si předsevzala, že musím stihnout.

Mojí modlou se stala domácnost a touha mít vše v pořádku a mít vždy teplý oběd. Ty věci samy o sobě nejsou špatné, ale hrozné je to, co se mi stalo v postoji k těm věcem. Z mého vztahu k dětem a manželovi zmizela bezpodmínečná láska a já jsem generál, který prostě jen řídí svoji jednotku a nesnese odpor. S hrůzou jen sleduju, co to dělám.

Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím. (Římanům 7,15)

Když konečně činím pokání, uleví se nejen mně, ale i mému okolí. Nemůžu uvěřit tomu, co se mi stalo. Podlehla jsem klamu a myslela si, že "to nějak půjde bez lásky". Ale stále zas a znovu se vracím k tomu, co řekl Ježíš.

Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým. (Jan 13,34-35)