Stále je co objevovat

Čteme různé knihy a myslíme,že rozumíme tomu,co autor psaným zamýšlel. Čteme a píšeme recenze na internet a domníváme se,jak jsme sečtělí a "in". Živě diskutujeme s druhými podobně smýšlejícími lidmi a cítíme se důležití a všeznalí.

Jenže...

Otvírám Bibli jako každý den, čtu Žalm 78 a najednou mi dochází (někdy mám opravdu dlouhé vedení), že když je řeč o tvrdohlavém Izraeli, který slíbí, ale nedodrží, stále hřeší, přestože jasně viděl Boží zázraky, nějak podezřele mi to připomíná moji situaci.

Pokání, lítost a sliby, že od zítřka to bude všechno jinak. Jenže je to opravdu jinak? Jakoby ráno vstávala jiná osoba, než ta co s pláčem a slzami pokání uléhala. Nebyly to tedy potom slzy sebelítosti a ne skutečného pokání? Skutečné pokání totiž vždy přináší ovoce a přibližuje nás Kristu.

Přestože (cituji od verše 36) "klamali ho svými ústy, jazykem mu lhali, v svém srdci nestáli při něm, nezůstali věrní jeho smlouvě..." to takto čtu a rozumem to chápu a nechci to dělat, zřejmě to dělám. Jak si jinak vysvětlit, že se má osoba není schopná polepšit?

Zakopaný pes bude v tom, že neumím správně číst v Bibli. Málo prosím Ducha Svatého o zjevení pravd v Božím slově obsažených a i když porozumím, tak podle toho nežiji, nechovám se tak. Jsem jen posluchač, ne vykonavatel. Jak fatální :-(

Nadějí mi zůstává, (cituji od verše 52) "ale svůj lid vedl jako ovce, jako stádo je převedl pouští, vodil je bezpečně, strach mít nemuseli" (a verš 72) "pásl je s bezúhonným srdcem, rukou zkušenou je vodil".

Když nás vodí Bůh, nemusíme se ničeho bát. Dojdeme dobře do cíle, do nebe. Ale jen když ho budeme věrně následovat. Ježíš řekl:"Buďte dokonalí jako je dokonalý váš nebeský otec." Když se budeme podle toho řídit, jistě nic nezkazíme.