George MacDonald (1824 - 1905)

Když jsem při četbě Lewisových knih narážela na jméno MacDonald, zajímalo mě, jak svou tvorbou mohl ovlivnit Lewise. Proto jsem začala pátrat na internetu, v antikvariátech a knihkupectvich, ale sehnat knihu v češtině od George MacDonalda byl úkol téměř nemožný.
Knihy, které se mi nakonec podařilo sehnat, byly v angličtině - Lilith a The Princess and the Goblin.
Obě knihy se pohybují na hranici fantasy a pohádky, což byla MacDonaldova specialita. Při četbě Lewisových knih (především Kosmické trilogie) jsem zůstala v úžasu nad autorovou genialitou a bohatou fantazií, s jakou tvořil nové světy a nevídané bytosti.

Když jsem ale četla Lilith, neměla jsem slov. Georgeova fantazie nezná mezí a líbil se mi jeden komentář, který upřímně přiznával, že MacDonaldovy knihy jsou "nezfilmovatelné" právě pro svoji jedinečnost, originalitu.

G. MacDonald napsal mnoho literárních děl (novely, básně, pohádky) ale mezi nejznámější patřily právě dvě výše uvedené a Phantastes (Snílci).
Autor sám o sobě prohlašuje, že nepíše pro děti, ale pro ty, kteří jsou "jako děti" ať už je jim pět nebo padesát let.
Tahle myšlenka mi připadá zvlášť přitažlivá - bez ohledu na to, kolik nám je, jsme stále dětmi. Není na tom nic špatného a jak říkal sám Ježíš, v jistém ohledu je to dokonce žádoucí.

"Amen, pravím vám, kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde." (Lukáš 18,17)

 

MacDonald byl jednoznačně originální a vyšel z něho nejen Lewis, ale i řada dalších světových autorů - Tolkien, Chesterton nebo Mark Twain!

Pro mě bylo zajímavé zjištění, že Lewisova "Narnie" má hodně společného se zemí "za zrcadlem", kterou stvořil MadDonald. Potom se neubráním otázce: Může vůbec být nějaký spisovatel ve své tvorbě stoprocentně originální anebo vždy částečně kopíruje svého "master", ač nevědomky?


Více o autorovi se dočtete na http://en.wikipedia.org/wiki/George_MacDonald

C. S. Lewis a jeho tvorba (1898-1963)

lewisLewis mi je se svojí knihou Rady zkušeného ďábla, Kosmickou trilogií (především Perelandra) i dalšími knihami vždy bohatým zdrojem inspirace. Je to v mých očích první spisovatel, z jehož literární dílny vyšla díla tak různorodá.  Zaujal mě svojí schopností psát na „vážné téma“ i fantasy žánr. Tím jen dokazuje svoji genialitu.

Když se mi do ruky dostala jeho kniha Zaskočen radostí, dozvěděla jsem se, že měl dokonalou paměť. Cokoliv přečetl, byl si schopen perfektně zapamatovat a kdykoliv vhodně použít, což se mu hodilo při jeho působení na oxfordské univerzitě.

Když v knize Rady zkušeného ďábla nazývá Boha Nepřítelem a lidského jedince Pacientem (jakožto vděčným objektem ďáblova svádění), jeho obrazotvornost a fantazie nezná mezí. Naprosto otáčí obvyklý vztah a tím ho činí neobvyklým a zajímavým. Nutí nás to se při četbě zastavovat a srovnávat s naším vlastním životem. Mnohdy pak zjišťujeme až zarážející podobnost s naším životním postojem, chováním, city i reakcemi.

Lewisova záliba ve fantasy literatuře a mytologii, především ve spojení s dílem George MacDonalda byla částečně tím, co ho odvedlo od ateismu. Můžeme si toho všimnout i v knize Velký rozvod nebe a pekla.

Ale o MacDonaldovi až v příštím příspěvku.