C. S. Lewis a jeho tvorba (1898-1963)

lewisLewis mi je se svojí knihou Rady zkušeného ďábla, Kosmickou trilogií (především Perelandra) i dalšími knihami vždy bohatým zdrojem inspirace. Je to v mých očích první spisovatel, z jehož literární dílny vyšla díla tak různorodá.  Zaujal mě svojí schopností psát na „vážné téma“ i fantasy žánr. Tím jen dokazuje svoji genialitu.

Když se mi do ruky dostala jeho kniha Zaskočen radostí, dozvěděla jsem se, že měl dokonalou paměť. Cokoliv přečetl, byl si schopen perfektně zapamatovat a kdykoliv vhodně použít, což se mu hodilo při jeho působení na oxfordské univerzitě.

Když v knize Rady zkušeného ďábla nazývá Boha Nepřítelem a lidského jedince Pacientem (jakožto vděčným objektem ďáblova svádění), jeho obrazotvornost a fantazie nezná mezí. Naprosto otáčí obvyklý vztah a tím ho činí neobvyklým a zajímavým. Nutí nás to se při četbě zastavovat a srovnávat s naším vlastním životem. Mnohdy pak zjišťujeme až zarážející podobnost s naším životním postojem, chováním, city i reakcemi.

Lewisova záliba ve fantasy literatuře a mytologii, především ve spojení s dílem George MacDonalda byla částečně tím, co ho odvedlo od ateismu. Můžeme si toho všimnout i v knize Velký rozvod nebe a pekla.

Ale o MacDonaldovi až v příštím příspěvku.