DANIEL C. MATT: Bůh a velký třesk

Autor popisuje jako obyčejnou věc něco, co je pro nás nevšední.

Tóra, jak ji známe (5 knih Mojžíšových – Genesis, Exodus, Levitikus, Numeri, Deuteronomium) není celou Tórou.
Je zajímavé, že ve skutečnosti neexistuje absolutně správný způsob čtení Tóry.

Autor klade otázku, proč je Tora napsaná bez samohlásek? (myšleno v hebrejštině)
A vzápětí si také odpovídá, že když přidáme samohlásky, slovo značí jen jednu věc. Bez nich lze Písmu rozumět na nesčetné, zázračné způsoby a Písmo si uchová svůj otevřený charakter.

Daniel zmiňuje první otázku položenou v Bibli, která se skládá z jediného slova, jímž se Bůh obrací na Adama:hebrejsky“Ajecha“ – „Kde jsi?“
Zaposloucháme-li se do této otázky, musíme si upřímně přiznat ve svém srdci , že vlastně zaznívá v každém z nás během pouti životem, i když ji často překrývá to, co víme nebo čeho se obáváme:“ Kde jsem? Jak nakládám se svým životem?“

 Naprosto revoluční myšlenka mi přijde ta, že Písmu svatému lze naslouchat právě nyní, jako by to bylo poprvé. V pasáži popisující příchod Izraelitů k hoře Sinaj, Exodus uvádí:“Třetího měsíce poté, kdy děti Izraele opustili egyptskou zemi, v tento den přišli k pustině Sinaje.“
Proč „v tento den“ a ne „onoho dne“?
Autor říká, že každý den, kdy je studováno Písmo, je to jako kdybychom jej právě v tento den obdrželi ze Sinaje.

 

Daniel píše o N A S L O U C H Á N Í a říká, že mlčení je základ.
Nemůžeme slyšet nic nového, jestliže v jednom kuse blábolíme nebo vedeme nepřetržitý vnitřní monolog.

Zjevení nepříchází jenom z nebes, z dáli, shůry, ale i z nitra.

Může se vám zdát troufalé chtít napodobit Abrahama, zakladatele víry, ale jsme k tomu povzbuzováni a vybízeni. („Ať se naše skutky přiblíží k těm Abrahamovým, Izákovým a Jákobovým.“)