Padre Pio film

Kdo shlédl film Padre Pio, asi mi dá za pravdu, že je až s podivem, že této významné osobnosti církve nebylo v médiích věnováno příliš mnoho prostoru. Což je škoda, protože tento muž dokázal měnit životy lidí ve svém okolí, křesťanů i těch, kdo Boha opustili. Byl především mužem modlitby a intenzivního duchovního boje. Svým životem ukazoval na Ježíše Krista, ne na sebe.

http://www.csfd.cz/film/15460-padre-pio/

 

Tento Mudrc z Gargana využíval svých darů k tomu, aby vedl duchovní děti ne ke kultu sebe sama, ale k lásce k Ježíši Kristu. V myšlenkách se soustřeďoval pouze na to, aby zredukoval vlastní velikost, aby tak mohl více vyniknout Pán Ježíš.

 

Více info na http://web.katolik.cz/feeling/library/padrepio.pdf

 

Ukázka z knihy John A. Schuga, kapucína z Oklahomy:

Otec Pio začal přivádět své duchovní děti k Ježíši už od prvního kontaktu, který s nimi měl.

Dělal to ve třech etapách. Nejprve trval na tom, aby dodržovaly přikázání. Slepec Petruccio mi vyprávěl, že poprvé se zeptal Otce Pia, co má dělat, aby byl spasen.

Otec Pio odpověděl: „Stačí, když budeš zachovávat přikázání Boží a církevní. To stačí, abys

spasil duši.“

Když ho jeho duchovní děti následovaly i dále, potom jim podával dvojsečný meč modlitby a rozjímání.

Mnoha lidí jsem se zeptal, zda se Otec Pio při modlitbách řídil nějakými pravidly nebo metodami. Nikdo o tom nic nevěděl. Na druhou stranu je ale určitým způsobem usměrňoval. Nedovolil jim, aby k modlitbě přistupovaly tak, že „všechno ostatní vypnou“, jako při józe.

„Modli se v srdci a v mysli,“ řekl Petrucciovi. „Je zbytečné modlit se jen v srdci a mysl vynechat. Když se modlíme tak, že nedáváme pozor na to, co říkáme, snese se na nás Pánova kletba, ne jeho požehnání. Takže když se modlíš, pořádně se soustřeď na to, aby ses modlil srdcem i myslí, celou svou duší.“

 

Jako pomoc při modlitbě celou duší Otec Pio důrazně žádal po svých duchovních dětech, aby chodily na mši svatou a ke svatému přijímání každý den. A aby se také denně modlily růženec. To měly být jejich základní modlitby. Modlitba měla být jejich prvotním vstupem do duchovního života. Potom, když začali postupovat v lásce k Bohu, je vedl ke třetímu kroku na jejich cestě k dokonalosti. Radil jim, aby strávily půl hodiny v rozjímání, uvažování o pravdách naší víry, zejména o skutečné přítomnosti Ježíše v Nejsvětější svátosti. Řekl, že když se budou půl hodiny modlit, brzy zjistí, že potřebují pro rozjímání víc než půlhodinu. Jednou si Petruccio stěžoval Otci Piovi: „Nedovedu se moc soustředěně modlit.“ Otec Pio mu odpověděl: „V tom případě choď v kostele rozhodně blíž k našemu Pánu a nic neříkej, ani nic nedělej. Stačí, když obětuješ Pánu svůj čas. Náš Pán je šťastný, když nás může přijmout, už jen proto, že

mu věnujeme svůj čas.“

 

Abyste dosáhli většího úspěchu, zapamatujte si, že láska a chuť k modlitbě nevychází ze země, ale z nebe, říkal.

 

Je nevyhnutelné, abychom se s největší pečlivostí a s maximálním úsilím naladili na modlitbu, vždy ale pokorně a klidně. I kdybychom na to měli vydat všechny síly, nejsme těmi, kteří se modlí přivolávají na sebe milost vlastním úsilím. Je nevyhnutelné, abychom měli srdce otevřená nebi a čekali na nebeskou rosu, jež do nich sestoupí. Kolik dvořanů přichází a odchází v přítomnosti krále, protože nejsou schopní s ním mluvit nebo ho vyslechnout? Král je jen vidí, nic víc. Takto se tedy představujeme jako královi věrní služebníci. Je to způsob, jak být stále v přítomnosti Boží pouze tím, že mu vůlí dáváme najevo, že chceme být jeho služebníky. Je to svatý a vznešený způsob, čistý a dokonalý.

Přicházíme do přítomnosti Boží, abychom s ním mluvili a slyšeli jeho hlas prostřednictvím jeho vnitřní inspirace a osvícení. Obvykle nám to přináší velké potěšení, protože to je významný projev milosti, když můžeme mluvit s tak vznešeným Pánem. Když nám odpovídá, na duši sestupují tisíce vůní a způsobují velikou radost. Když umíte mluvit s naším Pánem, chvalte ho a poslouchejte ho. Pokud s ním mluvit neumíte, nebuďte nešťastní. Skryjte se do pokoje a prokazujte mu úctu, tak jako dvořané. On, který vás vidí, bude mít radost z vaší trpělivosti. Dá přednost vašemu mlčení

 

 

John a Stasi Eldredge: Úchvatná!

Odhalte tajemstvi ženské duše

 

Když čtete tuto knihu, máte pocit, jako kdyby do vás někdo viděl. Ženské nitro je zde v celé své zranitelnosti odhalováno. Autoři se nevyhýbají ani bolavým tématům, které hýbají dnešní společností, ale hlavní poselství této knihy je ukázat, jak jedinečné a krásné je ženské stvoření.

Autoři se drží biblického základu  a užívají hojně biblických citací.

 

Knihu bych doporučila všem ženám, které potřebují povzbudit, které se cítí opuštěné, osamělé a nepochopené.

Francis MacNUTT: Služba uzdravování

Kdo z nás by nechtěl být uzdraven, ať už z nemoci těla či ducha?

Tato kniha mě zaujala praktickými příklady ze života, kdy moc lásky má skutečně moc změnit naše těla, psychiku. Něžná, láskyplná péče mnohdy zmůže více, než ty nejdražší léky.

Věděli jste, co dělá zloba s cévami a že zvyšuje náchylnost k onemocnění srdce? Co se děje v krevním řečišti, když neodpustíte svým nepřátelům? Následkem může být bolest hlavy, žaludeční vředy a střevní potíže. Když se však rozhodneme odpustit, dojde k uzdravení.

 

Kniha přináší svědectví o působení Boží moci prostřednictví modlitby.

Peter Hiett: Věčnost začíná již DNES

Setkání s Ježíšem v knize Zjevení

Kniha Zjeveni Janovo je poslední knihou Nového Zákona. Málokdo ji čte a málokdo jí také rozumí. Autor se na tuto apokalyptickou knihu dívá neobyčejným způsobem.

Srovnání pojmů "chronos" a "kairos" mi pomohlo dívat se na vylíčení událostí Bible jinak, než doposud. Knihu Zjeveni jsem vnímala jako něco, co "teprve bude". Při četbě této knihy jsem si ale uvědomila, že tato kniha popisuje něco, co prožíváme právě teď! čas je relativní.

Jak zmiňuje autor knihy, Einstein tvrdil, že při rychlosti světla existuje věčné "teď". Čas a prostor je tedy vůči rychlosti světla relativní - světlo je konstatní. Když Ježíš řekl, "já jsem světlo světa" (Jan 8,12), vysvítá tedy, že všechny věci jsou stvořeny skrze něj a jsou vůči němu relativní.

Kdo má hloubavého ducha, tomu knihu vřele doporučuji ! 

DANIEL C. MATT: Bůh a velký třesk

Autor popisuje jako obyčejnou věc něco, co je pro nás nevšední.

Tóra, jak ji známe (5 knih Mojžíšových – Genesis, Exodus, Levitikus, Numeri, Deuteronomium) není celou Tórou.
Je zajímavé, že ve skutečnosti neexistuje absolutně správný způsob čtení Tóry.

Autor klade otázku, proč je Tora napsaná bez samohlásek? (myšleno v hebrejštině)
A vzápětí si také odpovídá, že když přidáme samohlásky, slovo značí jen jednu věc. Bez nich lze Písmu rozumět na nesčetné, zázračné způsoby a Písmo si uchová svůj otevřený charakter.

Daniel zmiňuje první otázku položenou v Bibli, která se skládá z jediného slova, jímž se Bůh obrací na Adama:hebrejsky“Ajecha“ – „Kde jsi?“
Zaposloucháme-li se do této otázky, musíme si upřímně přiznat ve svém srdci , že vlastně zaznívá v každém z nás během pouti životem, i když ji často překrývá to, co víme nebo čeho se obáváme:“ Kde jsem? Jak nakládám se svým životem?“

 Naprosto revoluční myšlenka mi přijde ta, že Písmu svatému lze naslouchat právě nyní, jako by to bylo poprvé. V pasáži popisující příchod Izraelitů k hoře Sinaj, Exodus uvádí:“Třetího měsíce poté, kdy děti Izraele opustili egyptskou zemi, v tento den přišli k pustině Sinaje.“
Proč „v tento den“ a ne „onoho dne“?
Autor říká, že každý den, kdy je studováno Písmo, je to jako kdybychom jej právě v tento den obdrželi ze Sinaje.

 

Daniel píše o N A S L O U C H Á N Í a říká, že mlčení je základ.
Nemůžeme slyšet nic nového, jestliže v jednom kuse blábolíme nebo vedeme nepřetržitý vnitřní monolog.

Zjevení nepříchází jenom z nebes, z dáli, shůry, ale i z nitra.

Může se vám zdát troufalé chtít napodobit Abrahama, zakladatele víry, ale jsme k tomu povzbuzováni a vybízeni. („Ať se naše skutky přiblíží k těm Abrahamovým, Izákovým a Jákobovým.“)